MY FF - Věříš na kouzla? - 12.část

14. září 2010 v 20:51 | Hanka.piper
Otevřely se dveře a v nich byla Angela.
"Angelo, co tu děláš?" zeptala se jí Brennanová. Angela věděla, že ve Sweetsovi něco je, ale nebyla si jistá, že je natolik zkušený, aby rozlousknul takový oříšek, jakým byla její nejlepší kamrádka. Musela tu zkusit sama.
"Já jsem zrovna..." chtěla něco namítnout Brennanová, ale nenechala ji ani domluvit.

"Já vím, že si myslíš, že děláš dobře, Bren. Jen nemůžu uvěřit tomu, že odlétáš. Rozhodla ses tak rychle. Ne, vlastně ty ses nerozhodla...ty to prostě uděláš. Bez rozmyšlení. Víš, jaké to může mít dopady? Přemýšlela jsi o tom?"

"Jaké dopady myslíš? Svobodně jsem se rozhodla, že opustím Jefferson a D.C. a odletím do Egypta, kde mě potřebují více," zase ve své větě slyšela dvojsmysl, který vyplul na povrch, až když ho vyslovila.
"Nemyslím, že je to proto, že tě tam potřebují více. Vlastně, já si vůbec nemyslím, že tě tam potřebují víc."

"Angelo, oni jsou..." zase ji nenechala ji domluvit.
"...mrtví, Bren. Mrtví a pohřbení. Není nic, co bys pro ně mohla udělat. Jejich vrahové, ani jejich rodiny už nežijí....ale jeho ano," ukázala Angela skicu, kterou udělala. "A jejich taky," položila před Brennanovou složky případů, které s tím jejich souvisí. "Jim můžeš pomoct. Pomoz jim a pomoz nám dostat toho, kdo jim to udělal. Ty jsi jediná, která může. My v tebe věříme..."

Dlouho se na sebe jen dívaly a Brennanová analyzovala každé slovo, které Angela řekla.

...mrtví...pohřbení...vrahové...rodiny...jeho...jejich...pomoct...pomoz...jediná...věříme...

Bylo jí to jasnější než kdykoli předtím. Ona se snaží utéct před realitou místo toho, aby se jí postavila. Přežila Guatemalu, Írán. A nic z toho ji nepoložilo. Ba naopak. Udělalo jí to silnější. Vždycky tě to, co překonáš učiní silnější. Takže jediné, co teď musí udělat, je postavit se tomu čelem. Nenechat to, aby ji to pohltilo zaživa. Musí s tím bojovat. Ať už s Boothem nebo bez něj.



Washinghton D.C., Taxi č.5260, před budovou Jeffersonu

Ta cesta mu připadala jako věčnost, stejně jako doba, kterou strávil uvažováním o tom, co bude dál. Neměl ani tušení. Věděl, že nemůže odjet. Jen doufal, že nebude příšil pozdě.

Konečně jeho taxík zastavil před Jeffersonem. Booth vytáhl kufr z auta a zaplatil řidiči. Když odjel ještě chvíli stál před budovou a čekal, že přijde nějaké znamení nebo snad blesk z čistého nebe, aby se mu rozsvítilo v hlavě a dalo mu jasně na jevo, co si má sakra počít.

Nakonec se pohnul a večel do budovy. Prošel prosklenými dveřmi laboratoře a nasál vůni, která pro ni byla typická. Položil kufr ke dveřím a šel směrem ke kanceláři Brennanové. Po cestě potkal Hodginse, který stál jako opařený, když ho uviděl. Booth tomu však nevěnoval pozornost. Mířil přímo do místnosti, kam měl celou dobu namířeno. Za osobou, ke které měl namířeno.

Přes sklo viděl, že není u stolu, tak doufal, že třeba leží na gauči. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Rozhlédl se po kanceláři. Najednou se mu promítlo tolik okamžků, které tady prožili. Od prvního okamžiku, kdy ji tady uviděl, když ji přišel říct, že ji bere zpátky a ať si sebere kabát. Až po poslední, kdy jí řekl, že musí odjet.

Nebyla tady. Bylo tu ticho a prázdno, ale ve vzduchu stále cítil její parfém.
´Možná, že někam šla,´ pomyslel si, a rozhodl se, že se zeptá Angely nebo Jacka.

Najednou zazvonil telefon. Chvíli uvažovat a pak ho zvednul.
"Kancelář doktorky Brennanové, u telefonu Seeley Booth," oznámil do sluchátka.
"Dobrý den, tady správce hotelu Cairo Hotel, Egypt. Je tam paní Brennanová?"
Správce hotelu v Egyptě, o co tu sakra jde?

"Ne, ale mám jí vyřídit nějaký vzkaz?"
"Ano, vyřiďte ji, prosím, že její pokoj je kvůli rekonstrukci nedostupný, tak je přesunuta do pravého křídla hotelu do pokoje 314."
"Promiňte, a mohl bych se zeptat, na kdy je ta rezervace?"
"Moment...na tento pokoj je vypsána rezervace od této středy."

"A do kdy?" nic mu nedávalo smysl. Proč by si Kůstka rezervovala hotel v Egyptě?
"Na dobu neurčitou, ale pravděpodobně, až do konce vykopávek na nalezišti č.45, které je právě aktivní."

Bylo to, jako by do něj opravdu udeřil blesk, na který před pár minutami čekal.
"Haló? Pane Boothe? Stalo se něco?" ozvalo se ze sluchátka.
"Ano, řeknu jí to. Nashle."

Zavěsil sluchátko a stál jako opařený. Pak vyšel z místnosti a namířil si to k Angele.
"Angelo? An..." nebyla tam.
´Sakra, to tu v téhle budově nikdo není?´ pomyslel si.
Za zády se mu ozval Hodgins, až se ho lekl.
"Angela tu není, co potřebuješ?"
"Kde je Kůstka?"
"Odešla. Prý jí má letět letadlo. Angela pak odešla chvíli po ní," chvíli mlčel a pozoroval výraz v Boothově tváři. "A ty tu děláš co? Doktorka říkala, že jsi odjel."

"Jo, odjel. Ale vrátil jsem se...A nevíš, za jak dlouho jí to letí?"
"Nevím, ale slyšel jsem, že jede ještě za Sweetsem. Byla dost zničená, takže asi na psycho-pokec. Co se to vlastně mezi vámi stalo, že se vrátila jako opařená?"
"Nic...já...ona....my...nic. A před jakou dobou odešla?"
"Bude to už asi hodina, takže nevím, jestli ji ještě stihneš."
"Já...musím," víc se už nepřemýšlel a vyrazil z budovy, poháněný nejryzejším citem na světě - LÁSKOU.


POKRAČOVANÍ PŘÍŠTĚ

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domí Domí | 14. září 2010 v 21:04 | Reagovat

super!!!! :)

2 Lussy Lussy | Web | 15. září 2010 v 11:12 | Reagovat

jeee,skvele pokracovanie,najma ten zaciatok s tempy a angy:D:D:D

3 KayTee KayTee | 16. září 2010 v 0:52 | Reagovat

Moc hezké, těším se zas na další díl :-)

4 Sharya Sharya | 16. září 2010 v 21:53 | Reagovat

Jen tak dáááálll.je to super a tesim se na pokraco :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.