MY FF - Věříš na kouzla? - 11.část

2. září 2010 v 22:41 | Hanka.piper
Washinghton…Jeffersonův ústav…Kancelář Brennanové

Brennanová poslala Angelu pryč a začala vyřizovat telefonáty, které ji pomohou znovu začít. Věděla, že takhle to bude nejlepší. Došlo jí, že jediné, co jí tu drželo byla spolupráce s Boothem. Nebýt jeho, tak už by teď stejně byla na vykopávkách v Egyptě a ne tady nad hromadou kostí, které ještě před pár okamžiky tvořily lidskou bytost.

Už po pár minutách měla objednanou letenku a rezervaci v hotel přímo v Káhiře. Vždycky měla Egypt ráda a ráda se tam vracela. Ale teď už tam dlouho nebyla a tak to brala jako výzvu. Momentálně neměla tušení, jak vykopávky pokročily, ale věděla, že jakmile se tam ukáže, všechno zase bude jak má být. Zbaví se tohodle nepříjemného pocitu, který ji ochromuje. Prostě to bude zase stará Temperance Brennanová.

"Zlatíčko," vstoupila do kanceláře Angela, "ty to myslíš vážně? Opravdu odjíždíš?"
"Ano. Nevím, proč bych tu měla dál zůstávat. Nic mě tady nedrží," když to řekla, uvědomila si, že jí vlastně naznačila, že jejich přátelství pro ni nic neznamená. "Tedy, kromě tebe. Ale neboj se, budeme si pořád psát."
"Nemyslíš, že by sis o tom měla s někým promluvit?"
"Ale...vždyť my mluvíme, Angelo," byla trochu rozhozená, nechápala, co jí chce říct.
"Myslím, někoho, kdo se v tom vyzná a možná ti pomůže to pochopit," Brennanová stále vykazovala známky toho, že vůbec neví, o čem mluví, tak to na ni vybalila. "Měla by sis promluvit se Sweetsem."
"Se Sweetsem? Angelo, já nepotřebuju psychologa, abych věděla, co mám dělat."
"Ne. Já myslím, že potřebuješ. Prosím, udělej to pro mě. Jen  si chci být jistá, že odjezd je nejlepší řešení."

Brennanová nad tím chvíli uvažovala a řekla si, že nemá co ztratit. Než odjede, tak to ještě stihne.


Washinghton…Bodova FBI…Kancelář Sweetse

Když vešla dovnitř viděla toho mladičkého hocha, který si hraje na velkého hrdinu a nevěřila, že by jí mohl nějak pomoct. Ale věřila své kamarádce a tak si řekla, že to udělá.
"Sweetsi?" když uslyšel své jméno, otočil se.
"Doktorko Brennanová? Co vy tady? Nemáme sezení," vyznělo to napůl jako otázka, takže si asi nebyl stoprocentně jistý.
"Ne, to nemáme. Chtěla jsem s váma mluvit. Tedy, jestli máte čas."

Sweets si stoupl, pokynul jí, aby se posadila a poté udělal to samé.
"Takže, co potřebujete?"
"Slyšel jste o Boothovi?"
"Obávám se, že ne. Co se stalo?"
Brennanová se nadechla a rozhodla se mu říct celý příběh. No, ne celý, jen to podstatné.
"Při minulém případu mě Booth zachránil a teď po něm kvůli tomu jde nějaký šéf mafie a tak ho FBI poslala do Austrálie, aby se tam na čas skryl," Sweets poslouchal každé slovo, které řekla.
"To je mi líto, to jsem nevěděl..." mě se tady taky nic neřekne, dodal v duchu.
"Já jsem se to taky dozvěděla dneska, když mi to Booth po dlouhém nátlaku řekl a pak hned odešel."
"Aha, tak to mě opravdu mrzí. A potřebujete si o tom promluvit, že jste tady?"
"No, poslala mě sem Angela. Chtěla, abych sem před odjezdem při..."
"Odjezdem? Jakým odjezdem?" Sweets byl překvapený.
"Mým odletem do Egypta. Na staré vykopávky v Káhiře. Už mám všechno zařízené."
"A proč odjiždíte, doktorko? Navíc uprostřed případu?"

Rozhodovala se, jestli má při své odpovědi zajít do detailu jménem Booth a jejich polibek u něj v bytě, ale Sweets ji měl přečtenou dřív, než dokončila myšlenku.
"To kvůli agentu Boothovi,"byl si tím tak jistý, že to ani neznělo jako otázka.
"Cože?" snažila se zastírat Brennanová.
"Jestli odjíždíte kvůli agentu Boothovi. Aby jste přišla na jiné myšlenky. Aby jste byla co nejdál od místa, kde jste spolu pracovali."
"Ne. Jak jste na tohle přišel?" nechtěla mu lhát, ale tohle bolelo dost i bez jeho psychologické analýzy.

"Co se mezi vámi dvěma stalo, doktorko? Když jste se dozvěděla, že odjíždí. Co jste cítila?" byl neodbytný. Neměla sem chodit.
"Víte, já jsem neměla chodit. Měla jsem nastoupit na letadlo a odletět co nejdál. Co nejdál od toho, co mě vevnitř rozežírá, co..." Brennanová už vstávala a neměla daleko od vlhkých očí."
"Počkejte. Zůstaňte, můžu vám pomoct."
"Ne, Sweetsi, nemůžete. Musím to zvládnout sama. Jako vždycky."
"Ale vždycky to tak přece nebylo. Měla jste Bootha. O toho jste se mohla opřít, když vám bylo nejhůř..." Brennanové se začaly vracet vzpomínky.

Seděla na schodech a bylo jí líto, že Zackovi nikdy nic nedala. Přišel k ní. Sedl si vedle ní a měl v ruce dopis. Přečetl ho.
"Myslím, že jsi mu dala něco úžasného, Kůstko," řekl a podal jí ho.
Opřela se o něj a věděla, že všechno bude zase dobré.

"...to on byl ten, kdo vás vytáhl na světlo..."

Myslela, že je konec, že to auto přece jen bylo moc hluboko pod zemí. Ale najednou ucítila něco, co jí táhne nahoru. Něčí ruce. Jeho ruce...ji vytáhly na světlo.

"...byl to on, kdo vám zachránil život..."

Nemohla se hýbat. Ruce měla připotané a v puse roubík. Čekala jen na ránu pistolí. Ta nakonec přišla, ale z jiné zbraně.

"...a znovu..."

Nevnímala nic, dokud neuslyšela výstřel. A kulka, která patřila jí, skončila s Boothově hrudi.

"...a znovu."

Věděla to. Věděla toho až příliš moc a proto to chtěl udělat. Chtěl ji zabít. Poranil ji ruku a pak do ní zabodl skalpel. Rozrazily se dveře a odvala se rána. Byl to on - Booth.

Vždycky to byl on. Vždycky...



POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivča Ivča | Web | 3. září 2010 v 16:02 | Reagovat

rychle, rychle, rychle, rychle pokračováníííííííí prosím prosím

2 Domí Domí | 4. září 2010 v 16:42 | Reagovat

dalšííííí :-) honeeem!! a jestli nebudou spolu.... :-/ :-D

3 Baruš Baruš | 5. září 2010 v 11:23 | Reagovat

je to vážně krásný :-) .. ale ať už sou spolu nebo mě klepne :-D :-P

4 KayTee KayTee | 5. září 2010 v 16:56 | Reagovat

Tak jsem přečetla 11. kapitol najednou a teď budu čekat netrpělivě na dvanáctou...ach jo :-)
Máš to opravdu moc krásné.

5 Sharya Sharya | 11. září 2010 v 21:40 | Reagovat

Je to bezva...super...tak co njedrive pokraco ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.