MY FF - Věříš na kouzla? - 6.část

14. června 2010 v 17:31 | Hanka.piper
"Tohle já nevydržím, Boothe. Mohl bys mi už konečně říct o co jde?" nechtěla být na něj naštvaná, ale nedával ji jinou možnost.
"Mohl...všechno bude v pořádku. Zítra napíšu hlášení a dám ho vedení. Nic se neděje," věděl, že tomu asi neuvěří, ale musel si to ještě pořádně rozmyslet.
"Dobře," nečekal, že to půjde tak snadno, ale v její odpovědi viděl nevyslověné "ale", kterým se teď ale neholal zabývat.


 Washinghton…Jeffersonův ústav…Platforma


Jack právě snímal neznámou látku ze zranění na lebce oběti, když v tom za sebou uslyšel neznámý hlas: "Promiňte, je tu paní doktorka Brennanová?"
Otočil se a uviděl Ashley.
"Ne, není. Musela narychlo odjet. A kdo se ptá?" prohlížel si ženu s obdivem.
"Oh, promiňte, Ashley Matthewsová. Domlouvala jsem se s paní doktorkou na praxi, tady v Jeffersonu."
"Ano, něco mi říkala. No, když tu teď není, tak můžete pomoci mě," řekl jí s lišáckým úsměvem, "zatím si můžete zajít pro věci. Ukáži Vám, kam."

Do laborky vtrhla Angela a první co uviděla, byl Jack se sexy ženskou, což jí momentálně, vzhledem k okolnostem, ani nevadilo.
"Je tu Brennanová?" zeptala se už ve dveřích.
"Ne, já myslel, že je s tebou," odpověděl jí Jack překvapeně.
"Ne, ona...bože, už vím, kde je..."


Boothův byt

Přistoupil ke dveřím a otevřel je. Za nimi stála to poslední a svým způsobem i jediná osoba, se kterou teď chtěl být. Brennanová.
"Kůstko, co..?" nenechala ho ale ani domluvit a objala ho kolem krku. Slzy se jí hrnuly do očí jako kdyby vytáhla stavidlo. Booth byl překvapením bez sebe, že ani nebyl schopný jí objetí oplatit. Jen tam stál, díval se do prázdna a mlčel. Až po chvíli si uvědomil, co se děje a objal ji kolem pasu a obličej zaryl do jejích vlasů, které voněly po borovém lese.

Temperance se prozatím s jeho odpovědí smířila, ale věděla, že jí neříká celou pravdu.
"Pojď sem," řekl jí a ukázal na křeslo, které bylo vedle jeho lůžka. "Sedni si sem," Kůstka zaváhala, ale sedla si.
"Co se děje?" zeptala se ho.
Problém bylo, že on sám nevěděl, co se děje, ale věděl co, chce. Chce ji mít blízko sebe. "Nic, jen tě chci mít u sebe." Temperance to brala jako dobrý důvod a něco jí říkala, že ho teď potřebuje stejně jako on ji. Naklonila se o položila hlavu na jeho postel. Vlasy se jí rozprostřely po polštáři a od vnímal jejich jemnou vůni.


"Nesmíš to udělat, Boothe, nesmíš odjet," vzlykala mu na rameno. "Co bych tu bez tebe dělala?"
Bolelo ho to víc, čím víc si uvědomoval, že má pravdu. Ona bez něj být nemůže a on bez ní. Bylo to tak složité, ale zároveň tak jednoduché. Nevěděl, co má dělat. Nemohl ji prostě říct, že už ho nikdy neuvidí a zabouchnout za ní dveře. To by nedokázal.

"Kůstko, já..." pořád nemohl přijít na to, co má říct, aby to vypadalo snadně a vše se dalo do pořádku. "Ty co?" zeptala se ho a odtáhla se, aby mu viděla do tváře.
"Přál bych si, aby to bylo tak jednoduché, aby stačilo říct ´Zůstanu´ a opravdu bych to udělat. Věř mi, nic na světě teď nechci víc, než tu zůstat, ale je tu něco, co musím vyřídit. Víš, jak jsem tě tam zachránil?" Kůstka přikývla a doufala, že to není tak zlé, jak to vypadá. "Tak to jsem zabil jednoho vysoce postaveného člena jedné pašerácké organizace a šéf mě teď posílá pryč, dokud se to nevyřeší, protože mi tu prý hrozí nebezpečí. Musíš mi věřit, já chci zůstat, ale nemůžu."

Teď jí to všechno došlo. Nešlo tady o ni, i když v jistém ohledu ano, protože kdyby tam za ním nešla, tak by ho nemusel zabít, ale o něj. On je v nebezpečí. Není to žádná klukovina o pocitu viny, ale o to, že mu jde o život. Konečně si to všechno uvědomila.

"A na jak dlouho a kam?" měla už oči celé červené a tváře celé mokré od slz, které pořád nechtěly přestat téct.
"Austrálie...a nikdo neví, na jak dlouho. Může to být pár týdnů ale i měsíců," při těch slovech ho bodalo u srdce, když pomyslel, že ji tak dlouho neuvidí, ale teď byla tady. V jeho náručí. A to mu dodávalo sílu a podvědomě si stiskl ještě víc.
"Měsíců? Ale to nemůžou. Co tvoje práce a co Parker..." a co já, dodala si v duchu, ale on jakoby to slyšel a pohladil ji po vlasech. "To se ještě neví, ale teď musím pryč."

Pustil ji a šel si sednout na postel. Hlavu si opřel o dlaně a díval se do země. Kůstka se na něj chvíli dívala a pak si sedla vedle něj. Jednu jeho ruku vzala a stiskla ji ve svých dlaních.
"Vím, že na psychologii nejsem moc dobrá, vlastně ji nesnáším, ale jedno jste mě vy dva s Angelou naučili, že s láskou v srdci se dá překonat všechno."

S láskou?


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivča Ivča | E-mail | Web | 14. června 2010 v 18:33 | Reagovat

moc pěkný, už aby bylo pokračování, moc se těším  :)

2 Domí Domí | 15. června 2010 v 18:12 | Reagovat

takhle je nejkrásnější!!! ... další!!! ♥

3 Baruš Baruš | 16. června 2010 v 17:42 | Reagovat

krásný!!!! ♥ ... ať sou už spolu!!!

4 Lussy♥ Lussy♥ | Web | 21. června 2010 v 20:43 | Reagovat

wow,krasne napisane :-)

5 Tereza Tereza | 23. června 2010 v 7:39 | Reagovat

jeej to je uzasne!!! kedy bude dalsia cast?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.