MY FF - Věříš na kouzla? - 5.část

22. dubna 2010 v 15:24 | Hanka.piper
Asi po půl hodině utěšování Tempy padla vyčerpáním. Ange ji provizorně ustlala na pohovce a rozhodla se zůstat přes noc, kdyby něco potřebovala. Než ale půjde spát musí udělat jednu věc.

Konečně došli k nemocnici. Nebylo to moc daleko, ale jelikož byli oba zranění, trvalo to déle. Uvnitř si je dozebrali doktoři a tak se pár hodin ani neviděli.
Booth se cítil čím dál hůř. Začal si uvědomovat, čeho se dopustil a moc toho litoval.

Tempy na tom nebyla o nic líp a vyčítala si, že to kvůli ní byl Booth zraněn. Tohle si nezasloužil. To ona se sama dostává do problémů, ale on tu není proto, aby jí z nich dostával. Naštěstí, ale zatím vždycky byl, a tak jen může děkovat Bohu. Metaforicky řečeno. Protože nic takového, jako Bůh není, ale ona ví, že Booth v něj věří a tak jí to v tuto chvíli připadalo vhodné. Poděkovat mu za něj. Že ho k ní přivedl.

Pořád se ale sebe sama musela ptát, jaký by byl její život, kdyby se s Boothem nikdy nesetkala. Byl by její život lepší, jednodušší? Žila by vůbec? Protože zatím jí připadalo, že za svůj život je vděčná jen a jen jemu. Už ale nechtěla přemýšlet, o tom, kde by těď byla bez něj. Teď chtěla, ne - potřebovala - vědět, jak je na tom. Jestli je v pořádku...


Boothův byt

Byl si jistý, že už má všechno sbalené, ale pořád mu něco chybělo. Něco tam po sobě nechává. Nechtěl si připustit, že to něco je nejlepší část jeho života. Že to, co za poslední roky prožil, už nikdy nezažije. Věděl ale, že nemá na vybranou. Najednou mu zazvonil mobil.


"Booth?" zvedl mobil a očekával, že to bude Kůstka a řekne mu, že ta ruka už je v pořádku. Bohužel to nebyla ona, ale jeho šéf.
Jejich rozhovor byl sice krátký, ale výstižný. Po něm Booth pochopil, že měl pravdu. Všechno je to jeho vina. Vystavil Kůstku nebezpečí a proto bude nejlepší, když už se s ní nikdy neuvidí. Uvědomil si, že je to jedno z nejtěžších rozhodnutí v jeho životě, ale pro ochranu toho jejího ho musel udělat. V tom někdo zaklepal na dveře.
"Dále!" řekl a když ji uviděl stát ve dvěřích, nevěřil, že jejich rozloučení by mělo přijít tak brzy. Ne, ještě ne!



"Booth?"
"Ahoj, Boothe, tady Angela. Potřebovala bych s tebou mluvit," on si taky potřeboval s někým promluvit, ale nebyl si jistý, jestli je to zrovna Angela.
"Ange, já nevím, jestli je to dobrý nápad. Za dvě hodiny mi letí letadlo."
"Chápu to, ale jestli hodláš odletět, tak mi musíš říct, proč. My všichni máme právo to vědět. I Brennanová."


"Mám právo to vědět, Boothe!" řekla mu, když se po krátkém rozhovoru o tom, jak komu je, dostali k tomu, jestli jejich akce bude mít nějaké následky.
"Já vím, že máš, Kůstko, ale nech to na mě, ano? Já se o všechno postarám a ty se soustřeď ať se brzo uzdravíš."

Tuhle jeho stránku nesnášela. Když se ji snažil ochránit před něčím, před čím ani nemůže a sám sebe dostává do malérů. Chtěla mu pomoct, ale nenechal ji.



Tohle pro něj byla muka. Každý chtěl od něj pravdu, ale on ji jim nesměl říct. Věděl, že by se mu ulevilo, možná by i přišli i na nějaké řešení, ve kterém by nemusel všechny opouštět, ale bylo to příšil velké riziko. Pro ně, pro všechny.

"Ange, to nejde. Prostě to takhle bude nejlepší. Vyřiď, prosím tě, Kůstce, že ji mám rád."
"Dobře, vyřídím, ale měl bys vědět, že tohle mi nepřijde jako řešení. Tím, že odletíš nikomu nepomůžeš," dojímala ho snaha, se kterou se ho snažila přesvědčit, ale nesměl tomu podlehnout. Teď děkoval Bohu, že na druhém konci linky není Kůstka a že to není ona, která se ho snaží přesvědčit. Nedokázal by to. Nedokázal by ji lhát. Znovu ne. Už minule ho to stálo velké úsilí a byl si jistý, že tentokrát by z něj pravdu dostala.
"Sbohem, Ange!"
"Sbohem,...Seeley!"

Stál uprostřed pokoje, mobil v ruce a pořád se koukal na svůj kufr.
"Ťuk, ťuk..." nemyslel si, že někdo přijde a nebyl si jistý, koho může čekat.


Byt Brennannové

Ange si dala mobil zpátky do tašky. Chvíli rozdýchával její rozhovor s Boothem a pak se rozhodla, že půjde spát.

Šla do koupelny, osprchovala se, vyčistila si zuby a šla do ložnice. Pak ji napadlo, že by měla jít zkontrolovat Temperance, jestli něco nepotřebuje. Potichu vešla do obýváku a chtěla se jí zeptat, jestli ještě spí,ale když přišla až k pohovce byla prázdná. Vylekala se. Kam mohla proboha jít? Pak na stolku uviděla ležet lístek a na něm nápis: "Musím ho zastavit!"


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruš Baruš | 23. dubna 2010 v 6:16 | Reagovat

je to úžasný!!!!!!! honem dál!!!! =))

2 Roxie Roxie | 23. dubna 2010 v 14:59 | Reagovat

krásné =) další ;-)

3 Marse Marse | 23. dubna 2010 v 19:27 | Reagovat

Hafoooooooooooo, dáááááál....zní to suprově :o)

4 Domí Domí | 24. dubna 2010 v 21:26 | Reagovat

mooooooooooooooooo heznýýýýýýýý!!!!!!!!!!!!!! ;-) :-)

5 Sharya Sharya | 29. května 2010 v 20:17 | Reagovat

moc hezký :) ale když budeš mít pokráčo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.